Doněckij ugoľnyj bassejn (Doněcká uhelná pánev), průmyslová oblast SSSR. Průměrná mocnost uhelných slojí 0,7-1,5 metru. Průměrná těžba 193 milionů tun uhlí v roce 1976 -to je 30 procent vytěženého uhlí v SSSR.

Donbas se jmenovalo staveniště Nové huti Klementa Gottwalda (po sametové revoluci Nová huť, nyní podle nového majitele Mittal Steel). Pamatuji si na tramvaj číslo 9, která měla ceduli Donbas.

Jaroslav Miska, horník z dolu Trojice, Ostrava, zavedl do stěnování svou vlastní metodu a dokázal tím uzavřít v jedné směně celý pracovní cyklus. Tím ušetřil druhou směnu, t.j. 873 hodin ročně a vytěžil navíc 480 tun uhlí.

Dne 1.září 1921 (někde se uvádí 1.srpna 1921), se ve Slezské Ostravě narodil hornický úderník a generální ředitel Sdružení OKD Jaroslav Miska. V dětství zkusil hodně bídy a utrpení. Matka byla těžce nemocná, otec zemřel, když mu bylo pět let. V šestnácti letech začal pracovat na Dole Trojice. Za okupace byl zatčen a odsouzen pro sabotáž. Přes čtyři roky strávil v nacistických věznicích a koncentračních táborech. Konec války jej zastihl v nacistickém táboře smrti v severním Norsku. Po návratu do vlasti začal 16. října 1945 znovu fárat na Trojici.
Úderka Jaroslava Misky, která přijala název Úderka A. Zápotockého, brzy vysoko překračovala normu. V roce 1950 začala pracovat komplexní metodou uzavřených těžebních cyklů — každá směna těžila uhlí a ke konci pracovní doby překládala žlaby, měla svůj uzavřený cyklus. Nová pracovní metoda umožnila zvýšit normu z půldruhé tuny vytěženého uhlí na havíře za směnu na čtyři tuny. Významným dnem v životě Jaroslava Misky byl 14. březen 1951, kdy o svých zkušenostech s prací v cyklech přednášel studentům VŠB. Poprvé v historii školy havíř přednášel budoucím báňským inženýrům.
Nová metoda se záhy začala šířit nejen v rámci OKR, ale i v dalších uhelných revírech. Jaroslav Miska jako inspektor Sdružení OKD pro nové formy práce neúnavně objížděl šachty, pomáhal, vysvětloval. V červenci 1955 byl jmenován ředitelem Dolu Eduard Urx, od jara 1959 byl ředitelem Dolu Julius Fučík. Šlo o šachty, které dlouhodobě neplnily plán. Už po půl roce byly šachty na špici v těžbě. Jako ředitel dolu nebyl líný v noci sfárat dolů a procházet rubání. A v této funkci prosazoval, že je nutno nahradit těžkou fyzickou práci horníků novou technikou. V letech 1961 - 1967 byl generálním ředitelem Sdružení Ostravsko-karvinských dolů. Jeho metody řízení byly velice svérázné, byl však oblíben, neboť se zasadil o zavedení celé řady hornických privilegií a vymožeností jako například o pětidenní pracovní týden a dovoz nedostatkového zboží. V době jeho působení ve funkci generálního ředitele vzrostla těžba uhelnými kombajny na více než dvojnásobek. Tuto funkci zastával až do svého předčasného odchodu do důchodu v roce 1967.
Se jménem Jaroslava Misky je spjata významná část historie nové hornické práce, postupné přecházející od těžké ruční práce k modernizaci revíru. Péči o horníky a rozvoji revíru věnoval všechny síly. Těžká nemoc zastavila jeho úsilí. Ale i v době nemoci se neustále zajímal o „své" havíře a horníci i pracující celého kraje si dodnes připomínají jeho práci, nezkrotný elán a to, že vždy uměl najít cestu k lidem, že byl vždy havířem.
Zemřel v Ostravě 17. března 1975.