V knize „Odvážná hra" vylíčil Danielsson dvě významné oceánografické plavby na voru Tahiti-Nui napříč Tichým oceánem. Výprava podniknutá z ostrovu Polynésie k břehům Jižní Ameriky na primitivníni bambusovém voru v roce 1956—57 byla vůbec první svého druhu, lépe řečeno první, o níž máme přímé zprávy a doklady. Francouz Eric de Bisschop, šestašedesátiletý kapitán voru a vedoucí tohoto odvážného vědeckého experimentu se totiž pokusil především o rekonstrukci dávného způsobu putování starých Polynésanů po Tichém oceáně.

Ukázka z knihy:...Návštěvníci, jichž bylo stejně tolik jako v předchozím městě Constitutión, nám většinou prorokovali četná neštěstí. Ale vyslechli jsme už tolik neblahých předpovědí, že nás nemohly přivést z rovnováhy. Jedinou zářivě vzácnou výjimkou byl kudrnatý, usměvavý Čech Eduard Ingriš, který projevoval od první chvíle tolik nadšení, že chtěl dokonce jet s námi. I když jsme odmítli vyplnit jeho přání, potěšila nás nesmírně jeho důvěra, neboť Ingriš byl ze všech návštěvníků jediný, kdo měl zkušenost s plavbou na voru. Pokusil se totiž společně s jedním Argentincem, Holanďanem, Peruáncem a Peruánkou (! čistokrevnou indiánkou) už v roce 1955 o plavbu do Jižních moří na balzovém voru modelu Kon-Tiki, s líbezným jménem Cantuta. Z jakési nevysvětlitelné příčiny vyplula však tato poněkud smíšená společnost v příliš pokročilé roční době a nadto ještě z místa položeného daleko na sever na pobřeží Peru. Tak se vor dostal do nepříznivých mořských proudů, které si s ním hrály jako kolotoč celé tři měsíce. Čtyři muže a odvážnou ženu, vyčerpané a apatické, vylovila nakonec americká válečná loď.
Přesně o rok později opouštěli Ingriš a Querrero přístav Callao s dvěma novými společníky na palubě nového balzového voru Cantuta II. Po tříměsíční příjemné a snadné plavbě dosáhla výprava Společenských ostrovů.