Francouzská lidová píseň, český text H.Jelínek. Velký hit, tuším, roku 1955. Zpíval Josef Bek. Slyšel jsem i nahrávku se zpěvem Milana Chladila. Píseň Cestářská nahrál ve svém strahovském studiu 29. dubna 1957 (autoři: starofrancouzská lidová - úprava Jiří Straka).
Děkuji za doplňující poznámku panu Otovi Schiedeckovi ze Sokolova
Z návštěvní knihy:
Pardon, ale písničku "Cestář" původně zpíval Richard Adam.
Vladimír K.
Musím vás všechny opravit. Písničku "Cestář" nazpíval jako první zpěvák Jiří Straka. Na půdě mám ještě hodně starých desek a tak mě to nedalo a šel jsem se podívat na desku. Je na ni napsáno "Zpívá Jiří Straka a nahral to Soubor Rudého koutku Čs.státních silnic."Deska je vydaná v roce 1957.
Všichni ostatní zpěváci ji pak převzali do svých repertoáru. Ale jako dítě jsem slyšel ještě prodlouženou verzi, ale slova si přesně nepamatuji. Bylo tam něco, že ho paní pozvala do kočáru a pak, že jezdili spolu. Ale slyšel jsem to asi dvakrát jako dítě, pak již nikdy.
Zápis v návštěvní knize Ladislav H.Z populárních písniček byl první, který zasáhl moji generaci, šanson o Cestářovi. Dnes nechápu, proč nás Cestář tak vzal. Ale vzal...
Ondřej Neff vzpomíná na léta padesátá.
Autor: kirast IP: 83.240.19.xxx Datum: 16.01.2009 00:46
Mě asi dřív než Cestář ohromil hit
Plují lodi do Triany -
ale na co vzpomínám víc je ticho. Přímo "ohlušující" ticho, ve kterém tikání hodin znělo jako údery kladiva na kovadlinu. Takové ticho už neexistuje. Všude pořád hučí kompresory ledničky a mrazničky, ventilátory počítačů, tlumivky zářivek, hluk ze silnice a když člověk příjde do jeskyně, uslyší hluk šumu generovaného jeho vlastníma ušima. Na tehdejší šlágry vzpomínám také, ale nejvíc bych chtěl zase slyšet to ticho.
***
Jiří Straka byl veselý a společenský člověk, měl rád lidi a byl velmi oblíben. Přesto, že povoláním právník, jeho velkým životním koníčkem byla hudba, které věnoval všechen svůj čas. Soubor Cestáři existoval 40 let, jeho členové zestárli, někteří zemřeli a v roce 1980 jeho činnost pomalu končila. Jen Jiří Straka neskončil. S herci plzeňského divadla účinkoval dál v estrádním pořadu se kterým jezdili po celém západočeském kraji. Jednou jsem se ho zeptal, jak dlouho chce ještě hrát. Řekl mi, že do té doby, dokud udrží harmoniku v rukou a dokud vydrží sedět na stoličce u piána. Své slovo dodržel. V roce 1985 těžce onemocněl, stal se nepohyblivým a byl upoután na lůžko. Přesto si ještě občas dokázal i na lůžku zahrát na malé elektrofonické varhany – jen tak, pro sebe a pro přátele, kteří ho navštěvovali. V roce 1986 dr. Jiří Straka, dobrý kamarád a výborný muzikant, zemřel.“
