(Nostalgia rogue songbook)
| |
Nostalgický čundr zpěvník (Nostalgia rogue songbook) |
|
| Písničky A - K | Písničky L - Ř | Písničky S - Ž |
Hudba, původní text M.Wilkin, D. Dill, nahrávka této verze patří Taxmenům, autorem textu je Jan Krůta.
|
1) ||Stalo se to dávno, už je to roků pár, ||chlapa zabili prej ||tam, co stával ||bar. Dva to viděli a oba dva říkali, že ||vypadal jak ||já, ten ||chlap, co utí||kal. 2) Soudce se mě ptal: Jaký máš alibi? Buď jsi někde byl, nebos´ ho zabil ty! A já jen mlčky stál a pot se ze mě lil, jen kamaráda žena ví, kde já jsem tu noc byl. r) ||Každou ||noc, když ||všichni ||spí, ||její ||pláč až k ||mýmu hrobu ||zní. Nikdo neví, ||nikdo ne||zná ||nikdo to neví, ||jen ||já. 3) Už oprátku mi chystaj a kněz mi sbohem dal a dole byla žena, co já s ní tu noc spal. A dole byla ona, vedle ní kamarád myslíc, že má jen jeho a to mu nechci brát. 4) Pak trhli podlahou a já byl k nebi blíž a ona stála dole, jen o dva metry výš. pozdě navečer, když kamarád šel spát, tak přišla na můj hrob mi s pláčem sbohem dát. r) Každou... |
C G F C G G7 F C F C F C F C F C F C G7 F C |
Autorem tohoto textu není Jan Vyčítal. Nahrávka této verze patří Taxmenům, autorem textu je snad Michal Bukovič. Text Jana Vyčítala, kteří nahráli Greenhorns pod stejným nazvem, (LP Pod liščí skálou, CD Čtvrtstoletí se Zelenači, CD V baru Zlatá Praha) začíná slovy
"Tu partii neměl já s osudem hrát..."
záznam pana Bukoviče z knihy hostů:
Předmět Dlouhý černý závoj
Odesílatel: Michal Bukovič / bukovic@volny.cz
Dotyčná skladba byla největším hitem Ohařů na koncertech počátkem 70.let min. století. Zpíval Vráťa Vyskočil a text napsal JAN KRŮTA (později texty např. Daliboru Jandovi - Žít jako kaskadér, Hráli jsme kličkovano atd.) Členové Ohařů se různě prolínali s Taxmeny (tehdy Krajánci), Vráťa lítal sem tam mezi tím. Poprvé to nahrál na CD až v r.1995 s Taxmeny - CD"Zlatá éra" - Venkow 07 0060-311. Nahráli to i Greenhorns (momentálně nemohu najít) a taky Láďa Vodička s Country Beatem pod názvem "Prý já to byl - text Pavel Vrba). Toť tak asi vše. Zdravím Michal Bukovič.
