(Nostalgia rogue songbook)
| |
Nostalgický čundr zpěvník (Nostalgia rogue songbook) |
|
| Písničky A - K | Písničky L - Ř | Písničky S - Ž |
Hudba, text a zpěv Wabi Ryvola.
|
1) ||Zase vidím za soumraku ||na pozadí šedých mraků ||mlčenlivej zástup kama||rádů. Siluety hor a stromů, ||starejch opuštěnejch lomů. ||Plíží se s duněním vodo||pádů. ||Táhnou strží a ||tůní ||muži z Shakespearových ||sonetů. ||Postavy divnejch tvarů a ||vůní, ||přízraky ||červenejch ||baretů. r) ||Zvláštní znamení ||Woodcraft - ||loukám prostřenej ||stůl. ||Dálka ruku ti ||podá - chleba a ||sůl. Zvláštní znamení Woodcraft - v nohách tisíce mil. Obzor kdo v očích nemá - nic nepochopil. 2) Do šedivejch dnů a roků, duní rytmus těžkých kroků, vichřice a sníh ji doprovází. Maskovaný kombinézy po všech armádách co lezly úbočím našich hor a strání. Táhnou krajinou podivné stíny muži z Shakespearových sonetů. Za nehtama smutek rodný hlíny, přízraky červenejch baretů. |
Ami Dmi E Ami Dmi G C Ami Dmi G7 C Ami Dmi H7 E7 Ami C Emi Ami Emi F Dmi A |
S tou myšlenkou jsem koketoval asi šest let. K Wabimu Ryvolovi mám nesmírně blízko, protože jsme spolu hrávali. Objevil jsem ho už jako kluk, když jsem se svým tátou jezdil na různé folkové a trampské akce, na všechny ty potlachy a vandry. Všude se hrávaly jeho písničky. Propadl jsem mu ve svých třinácti letech, hrál tenkrát s Hoboes. V podstatě by se dalo říct, že kapela Kamelot přijala své stavební kameny od nich. Já měl ovšem v posledních letech pocit, že se na Wabiho Ryvolu trochu zapomíná. Proto ta deska vznikla.
Je to tak. Hrál na kytaru Gibson, ale v roce 1979 mu ji v Brně na nádraží ukradli. Chtěl jsem pro nahrávání desky sehnat nějakou podobnou, protože zvuk toho nástroje byl pro jeho písničky dost klíčový. Zašel jsem za kamarádem, o kterém jsem věděl, že má v pokoji na zdi jako ozdobu starou gibsonku. Když jsem si nástroj prohlédl, poznal jsem, že je to ta na nádraží ukradená gibsonka. Kamarád mi pak řekl, že ji sehnal v jednom bazaru.
Já si dal tu práci, šel jsem do toho bazaru a podle kusých informací jsem se vydal po stopě té kytary. Dostal jsem se až k těm zlodějům, respektive k synovci jednoho z nich, protože ti původní zloději už zemřeli. Řekl mi, že kytara ležela asi pětadvacet let ve sklepě. On ji pak vzal a prodal do bazaru, odkud ji koupil můj kamarád. Díky tomu jsem všechny kytarové party na albu nahrál na originálního gibsona Wabiho Ryvoly.
Bavil jsem se s ním o tom, dokonce jsem s ním jako kytarista hrál několik koncertů. Písničky míval hotové za patnáct dvacet minut, někdy za hodinu. Dostal nápad, sedl a zahrál je. Byl to člověk, který si s textem příliš nehrál, nehledal perfektní rýmy. Psal syrově, a ta syrovost je z jeho písniček slyšet. Měl jasnou myšlenku, kterou do nich prostě vložil. Pro mě byl naprostý génius.
Na nic si nehrál. Opovrhoval slávou, a když ho třeba zvali do televize, nešel. Zemřel v devětapadesáti letech. Byl to klasický tramp, kterého zajímal osud jeho kamarádů. Svůj život prožil naplno. Myslím si také, že kdyby žil a viděl dnešní dobu, asi by z ní zešílel. Ve čtyřiadevadesátém roce tu ještě nějaké hodnoty byly. Teď už lidé nemají žádné. Dobře je to vidět například v hudbě.
