Z návštěvní knihy:
Posledni refren u "Anglicka sobota"jsme zpivali; Ti jezdi jen do hospody a misto vody, chlastaji rum. Nekde v mlazi vybleje se kdo rum nesnese, at jde k certu. Zapomenou na prirodu, chtej jen keyrum a zadnou vodu z vodovodu. Kdyz jim pivo pekne peni, jo ,to se ceni, nad to neni.

Z návštěvní knihy:
Ten, kdo slozil text i muziku k pisni Anglicka sobota byl muj otec Standa Bily.
A. Juricova

Dobrý den.
Milá paní Juřicová, napište mi, prosím, ještě pár informací o svém otci. Pak bych to vlepil na zmíněnou stránku Nostalgického čundr zpěvníku.
Děkuji. Webmaster Karel Tichý

Dobrý den pane Tichý,

v první řadě Vás odkážu na int. stránky Zatopená Želivka, kde na tátu vzpomíná pan Petr Růžek. Sama jsem se musela při čtení usmívat, jako bych tátu slyšela říkat to legendární oslovení " psí voko " :-)
Dále jsem našla dokonce fotku s tátou a jeho kamarády trampy. Zde, na str. Sdružení Avalon - Puchejř na tátu zavzpomínal Tony Linhart.

Táta byl tramp tělem i duší. Jezdil na vandry s kamarády po celé republice. Měl rád Ledečko, Želivku a spoustu dalších trampských osad. Odtud si odvážel vzpomínky v podobě vlaječek nebo vypalovaných dřevěných placek.
Když koupil téměř před padesáti lety chatičku ( táta jí neřekl jinak, než bouda ) ve vesnici Třebsín, trávil zde veškerý volný čas. No, trávil, dřel, jako kůň a dnešní chata s tou původní boudou nemá nic společného.
Chata se nachází v místě, kde je několik trampských osad např. Ztracenka ( na tu koukáme ze skály přes Vltavu ), Dvacátá míle, Osada Ticha a mnoho dalších. Vzpmínám, když jsme jezdívali vláčkem z Braníka, tunelama ( kdy mě táta pošťuchoval ve tmě ) až do Luka pod Medníkem. Převozník pan Váňa nás převezl přes Sázavu a my s báglama šlapali několik km kopcem do chaty. Vlastně, nejdříve jsme se museli zastavit ve vesnici Třebsín, kde byl občerstvovací tábor v podobě hostince u Novotných. Vyhlášená kuchyně paní Novotné se traduje dodnes.

Když vystoupila hladina Sázavy nad průměr a pan Váňa nepřevážel, šlapali jsme z Pikovic přes most směr Posázavská stezka. To jsme si cestu do chaty ještě o nějaký ten km prodloužili.
Nemusím snad ani zdůrazňovat, že jediný přípustný oděv byly kalhoty, košile, chlebník, ruksak, kotníkové boty a to vše výhradně v zelené barvě. Abychom prý splynuli s přírodou :-)
Dokonce i pyžama k vánocům maminka tátovi vybírala pouze v zeleném tónu. Záhy jsem pochopila proč ... otec, v období, kdy rostly houby vyrážel na lov. A jako správný houbař ve 4 hod. ráno ... tudíž tedy v pyžamu. Na hlavě klobouk děravý od molů, opaskem připevněný košík a v ruce nezbytnou hůl ze samorostu. Vskutku nezapomenutelný zážitek ! :-)) Ale nikdy nepřišel s prázdnou. Jedině od něho jsem snědla všechny houby.

A tak bych mohla vyprávět dlouho ... kdy ho zvali kamarádi z emigrace na potlach do Skalistých hor a náš táta nechtěl ani slyšet. On měl svou milovanou "boudu" v Třebsíně.
Vždy nás všechny (mě, bratra i svou vnučku - mou dceru) vedl k úctě k přírodě, k férovému chování, ke slušnosti ... k tomu, co už dnes nenosí ... škoda :-(
Když v létě roku 1996 po dlouhé, těžké nemoci odešel strašně mi chyběl. A chybí mi dodnes.
Jsem proto ráda, že se na člověka, jako byl můj táta, nezapomíná. Že po něm navždy zůstane vzpomínka v podobě písně Anglická sobota. Jsem na tátu moc pyšná.
Zdraví Vás
Alena Juřicová

P. S. : s maminkou, které je 86 let stále jezdíme na tátovu "milovanou" boudu, odkud je nezapomenutelný pohled na bývalé Svatojánské proudy a osadu Ztracenka.

---

YouTube - Dodatek k písničce „Anglická sobota”:

„Protestsong” `Anglická Sobota´, složil Standa Bílý, bývalý šerif osady El Capitán pod Poradní Skálou, na tehdejší řece Želivce pod vesnicí Kožlí u Ledče nad Sázavou. Písnička jedná o tom, že jsme museli pracovat i v sobotu, dokonce i zadarmo tak zvané „směny solidarity” kde výtěžek šel bud´ do severní Koreje, Vietnamu nebo na Kubu či někam do nějaké Africké Tramtárie nebo bezedného Sovětského Svazu. A Standa chtěl mít v sobotu volno, jako my všichni ostatní.

Celé to nádherné údolí Želivky bylo v 70. letech zatopeno vodou pro nynějsí Želivskou přehradu, ze které teď pijí vodu Pražáci, pokud zrovna nepijí Staropramen nebo Bráník.

Zároveň také zmizela vesnice Zahrádka u Ledče, včetné hájenky hajného Dvořáka, u kterého jsme přez zimu v letech 1955-66 mívali v jeho stodole naše stanové podsady.

Standa Bílý mne naučil jak se drží kytara, včetně přes 380 trampských písniček, které mi za posledních 44 let vytekly z paměti, cedníkem švédské, monotonní emigrace a zdejšího totálního trampského vakua. V osadě El Capitán mi dal přezdívku „Psí Voko”.
„Ahoj Psí Voko”, začínal svoje sáhodlouhé dopisy které mi posílal z Prahy do emigrace do Švédska a které mi tu dost pomohly v tomhle totálním písničkářském suchopáru. Ulevoval si svými dopisy při své těžké nemoci – prostě vzpomínal na ta krásná léta na Želivce.
Byl původem z Libnĕ, kde pracoval jako svářeč v Holešovických loděnicích. Zemřel v roce 1996 na silikózu, plic, otravu ze zplodin sváření. Míval též chatu u Třebsína, na stráni nad Vltavou a Ztracenkou a docházel často zpívat do Třebsínské hospody "U Novotných“, kterou shodou okolností také navštevovala komunistickým režimem pronásledovaná, trampská a jazzová zpěvačka Eva Olmerová, blízká to kamarádka redaktorky Českého Dialogu, naší Evy Střizovské! Budiž jak Evě Olmerové tak i Standovi Bílému země lehká!

Nemá prosím, někdo fotografii autora?