(Nostalgia rogue songbook)
| |
Nostalgický čundr zpěvník (Nostalgia rogue songbook) |
|
| Písničky A - K | Písničky L - Ř | Písničky S - Ž |
Píseň z operety Josefa Stelibského Ostrov lásky, v brněnských divadlech v roce 1942 hrána pod názvem Ostrov milování, text napsal Jarka Mottl a Karel Melíšek.
|
1) ||Břehy vzdalu||jící ||sbohem lodi ||dáva||jí. Děvy milu||jící|| sbohem lodi ||dáva||jí. ||Vidím oči plačí||cí i ||tvůj šátek vlají||cí. || ||Rok je příliš dlou||hý ||pro toho, kdo ||čeká ||dál. ||pozdrav plný touhy ||po vlnách ti posí||lá.|| r) Tvůj bílý ||šátek mě ||zpátky nezavo||lá. V bouři se nedovo||lá, ||musím ti sbohem ||dát.|| || Tvůj bílý ||šátek - mo||týlek odpouta||ný. Loučením požehna||ný, v dálce ||jej vidím ||vlát. Svěřím jej ||dálavám v ||tichém žalová||ní. Jak velkou lásku ||mám k ne||domilo||vání.|| Tvůj bílý|| šátek mě ||zpátky nezavo||lá. Kdo pláči neodo||lá ||touží po shledá||ní.|| || 2) Ten měsíc bledý pochopil jak mám tě rád. Dneska naposledy přišel jsem ti lásku dát. Odliv jachtu uchvátí, naše touhy rozvrátí. Siréna už kvílí, vítr plachty napíná. Sen trval jen chvíli, dlouhá cesta začíná. |
Dmi Gmi Dmi Gmi Dmi Gmi Dmi Gmi Dmi E Dmi B A A7 Dmi Gmi Dmi Gmi Dmi F B C C7 F B F C C7 F B C7 F B F C C7 F A A+ A H F#mi H C F B F C C7 F B A7 |
Česká opereta té doby měla několik výrazných skladatelských individualit. Jednou z nich byl i Josef Stelibský, osobnost zajímavá svou tvorbou i svým osudem.
Narodil se 5. prosince 1909 ve Vsetíně. Jeho otec, pracovník v dřevařství, vedl místní kapelu a vyučoval hudbě. Syn Josef se učil na housle a posléze se dostal i na pražskou konzervatoř. Obor skladby tam absolvoval u jiného valašského rodáka, profesora Jaroslava Křičky. Po absolutoriu působil (od r. 1929) ve slovenském Turčianském sv. Martinu, jako regenschori hrál na varhany, vedl kostelní sbor a komponoval církevní skladby, ale přivydělával si také improvizacemi, jimiž v místním biografu doprovázel filmová představení.
A zároveň i skládal písničky. Do Prahy je však posílal marně. I „Kdo jednou někoho i měl rád" či „Volání v noci setmělé", které si pak zpívala celá republika, nakladatelé odmítli. Rozjel se tedy (v roce 1932) do Prahy osobně. Ani tehdy však ještě neuspěl.
Malý, útlý chlapec nebudil na první pohled příliš důvěru. Aby se uživil, hrál v restauracích, kinech a barech a dále skládal písničky. Aby vypadal seriózněji, nechal si narůst knírek. Postupně se přece jen prosadil. Svěřili mu hudbu k filmu „Vězeň na Bezdězi" a současně mu vydali i valčík „Kdo jedenkrát". Ledy se prolomily a úspěch stíhal úspěch: filmy, gramofonové desky, další a další objednávky. Oblíbena byla zejména jeho tanga.
V r. 1936 se spojil s libretistou Karlem Melíškem a textařem trampských písní Jarkou Mottlem a zkomponoval operetu „Podej štěstí ruku". Autoři neměli mnoho zkušeností s jevištní praxí. Karel Melíšek vsadil na oblíbené komiky (napsal roli pro Ference Futuristu) a na to, že česká kabaretní a divadelní revue s úspěchem vytvářela a používala nejrůznější slovní hříčky, které se těšily velké popularitě publika. Stelibský napsal řadu melodií, od vstupního trampského pochodu až po finálový valčík, včetně tanga „Když večer nad Prahou", které vyvolávalo bouře potlesku.
Po tomto úspěšném operetním debutu zkomponoval Stelibský hudbu k sedmi dalším operetám. „Byli jsme a budem" vznikla v r. 1937 na počest Malé dohody a návštěvy představitelů Rumunska a Jugoslávie v Československu. Následovaly „Nám je hej" (1938), „Na šťastné planetě" (1939), „Petříček a Pavlíček" (1940), „Hotel Riviéra" (1941), „Ostrov milování" (1942), „Dívka na plakátě" (1943) a „Děti manéže" (1944).
Napsal hudbu k téměř 50 filmům. Většinou šlo o hudbu k filmovým písním, ale na svém kontě měl i několik orchestrálních filmových hudebních kompozic. V tomto oboru se uplatnil i krátce po válce. Ještě v r. 1947 zkomponoval hudbu k filmu „Nikdo nic neví", ten byl ovšem krátce po únoru 1948 stažen z distribuce jako „nevyhovující novým úkolům čs. filmového umění".
Po únoru 1948 Stelibský emigroval do USA. Pokoušel se o štěstí v Hollywoodu, ale neuspěl. Až do konce svého života v USA jen paběrkoval. 28. dubna 1962, ve svých 53 letech, sám svůj život ukončil. Divadelní štěstí mu tedy podalo ruku jen nakrátko.
Představme si týden bez neděle, Petřín bez rozhledny, nebo sodovku bez bublinek a stejné tak bude se nám jevit česká písňová tvorba bez JOSEFA STELIBSKÉHO. Už při pouhém vyslovení jeho jména zazní nám v uších některá z jeho libových melodií, které se rozlétly do světa jako obláčky bílé, aby každý, kdo jedenkrát měl někoho rád pochopil, ze život je krásný, neboť srdce je lásky chrám a láska brány otevírá. A proto seňorito, až se setmí, podej štěstí ruku a neboj se rozloučení. I když nemám nic, než to, co mám bude to přece jen veselá bída na šťastné planetě. Kdyby to tak bylo možný koupím ti párek poštovních holubů a budu ti zpívat to, co zpíval kos kosici fistulí. Když večer nad Prahou hvězdičky zaplanou, hledám ke svému stínu stín, přes to, že vím, že s láskou je soužení. Ale dokud je plná číš slyším volání lásky a říkám si, kdybych tvoji lásku měl, na všechno bych zapomněl. V tom jsem si však - pro pána krále - uvědomil, že já to dneska platím, a tak ať to dělám, jak to dělám, připadám si jako dívka na plakátě, která má za sebou ostrov milování a řekl jsem si, že jsem jen jako děti manéže a až ti dam polibek na rozloučenou, pak už tvůj bílý šátek mě zpátky nezavolá.
