obrazek Josefa Šimka  Nostalgický čundr zpěvník
(Nostalgia rogue songbook)
Písničky A - K       |       Písničky L - Ř       |       Písničky S - Ž



Hudbu složil Alfons Jindra, slova František Zacharník, charleston z roku 1961.


Láska na kolech 450*

   
||V době dnešní lidé třeští: ||jen mít spartaka.
||Ale mě to ||pomyšlení ||vůbec neláká.
||Máme doma ||chloubu celé|| naší rodi||ny.
||Tůze starý ||vůz, však chodí ||jako hodi||ny.
||děd můj s černým cylindrem v něm babičku svou vez
a ||táta s mámou jeli v něm a jezdí ještě dnes.
I já ||bych tě rád na radnici taky jednou vzal.
v tomhle ||starém ||autě, ač ||by se nám ||každý smál.
Je ||hranaté až běda! Mně to vůbec nevadí.
Vždyť ||tvoje krása a tvé mládí všechno nahradí.
V něm ||děd můj s černým cylindrem ||svou babičku ||miloval.
V něm ||lásce vždycky ||dařilo se, ||ať se daří ||dál.
     
C F
G G7 C
F C F C
D7 G D7 G
G7
C
G7
C Ami7 D7 G
G7
C
F C A
F C G7 C
Převzato ze sborníku Zpíváme s kytarou 32
Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=UnshlnPb1h4


Alfons Jindra Alfons Jindra




Se jménem Alfonse Jindry (nar. 28. července 1908 v Čechovicích u Prostějova) je to trochu složité. V občanské legitimaci má sice napsáno Alfons Langer; jenže stejné příjmení samozřejmě měl i jeho starší bratr Josef, kapelník „rodinného" comba, ve třicátých letech vystupujícího v předních evropských kavárnách a hotelích. S tímto combem, později rozrostlým až na desetičlenný orchestr, hrával též mladičký Alfons — podle potřeby na housle, harmoniku, klarinet či saxofon. Když se Alfons Langer na sklonku třicátých let konečně usídlil ve vlasti a začal zde působit i skladatelsky a aranžérsky, byl už v Praze nadto zaveden též Adolf (Dolfi) Langer, rovněž klarinetista, harmonikář a kapelník specializovaný na moderní populární hudbu; jinak ovšem s Alfonsem v žádném příbuzenském vztahu. Pro aranžérský start v nakladatelství R. A. Dvorského spojil proto třicetiletý Alfons začátek svého křestního jména a příjmení v trochu cizokrajně znějící pseudonym Allan. (Tímto pseudonymem se vlastně stal i kmotrem dívčího tria, které se ustavilo začátkem roku 1940 a na svou prvou desku s orchestrem Karla Vlacha natočilo Langerovu swingovou písničku Koncert nemluvňat. Takto tedy vznikly známé „Sestry Allanovy", inspirované vzorem amerických Andrews Sisters. Byly to Máša Horová, Věra Kočvarová a Jiřina Salačová. Ale to by už byla jiná historie . . .) Ve vzrušené atmosféře po mnichovských událostech přešel Alfons Langer k druhému svému uměleckému pseudonymu Alfons Jindra. Při něm už zůstala: jistě i proto, že byl spojen s překvapivými tvůrčími úspěchy.

Poprvé jej čteme na tiskovém vydání lyrického slowfoxu Hodiny spi, který vyšel koncem roku 1939 v nakladatelství Mojmíra Urbánka a současně i na deskách v podání orchestru Karla Vlacha se zpěvákem Arnoštem Kavkou. Další skladby na sebe nenechaly dlouho čekat. Po comedy-foxech Leze brouk po zádech a Koncert nemluvňat a po foxtrotu Dívka k rytmu zrozená (psaném pro pionýrku českého jazzového zpěvu Inku Zemánkovou) se dalo soudit, že nedávno zrozenému domácímu repertoáru swingových písniček se dostává výrazné posily právě v jeho rytmicky akcentované složce. Ale nebylo tomu tak docela. Alfons Jindra se sice nikdy nezřekl jazzového rytmu, vyhranil se však především v bytostného melodika. Hlavně slowfoxy a volnější medium-foxy vynesly mladému autorovi zaslouženou popularitu. Z prvé poloviny čtyřicátých let si připomeňme zvláště Prosím, neodcházej, Povím to tancem a písní, Vpravo—vlevo, Plaménky v očích tvých, Sladce mé líbej. Psáno je ve hvězdách, Hudba v oblacích, Ty spíš a další. Nebylo u nás moderního tanečního souboru, který by Jindrovy skladby neměl ve svém repertoáru. Předními jejich tlumočníky však zůstávaly orchestry R. A. Dvorského a Karla Vlacha. Ve velkoryse vedeném Dvorského nakladatelství Alfons Jindra své práce i vydával.

Po osvobození v roce 1945 se zdálo, že Jindru čeká kariéra světově úspěšného populárního skladatele.
O Jindrových úspěších tehdy pohotově referoval L. Dorůžka v časopise Jazz (č. 4/1947), a to pod nadpisem Anglie objevuje nového Frimla - tak prý totiž Jindru označil zástupce londýnského nakladatelství Athenaeum.

Alfons Jindra zůstal však, věren české hudbě. Ale i čeští posluchači zůstali věrni jemu. Už v letech 1955—5.7 patřil Jindrův slowfox Váš dům sel spát (se zpěvákem Rudolfem Cortésem) prodanými 153 tisíci, tehdy většinou ještě standardními deskami, opět k špičkově úspěšným titulům. O pár let později (1963) si autor své vedoucí umístění v domácí hitparádě zopakoval dalším slowfoxem Sentimentální (se zpěváky Yvettou Simonovou a Milanem Chladilem, celkem 210 tisíc prodaných desek). A vzápětí (1964) další úspěch a opět slowfox: Chviličku spát (Yvetta Simonova), náklad, 142 tisíc desek. Volná píseň Už modrej činžák zhas, zpívaná Waldemarem Matuškou, se v prvém ročníku soutěže o Bratislavskou lyru 1966 umístila jako třetí. A mezitím i potom řada dalších skladeb, které si pamětníci jistě rádi připomenou. Škoda, že objem Jindrovy jubilejní desky je omezen a nevejdou se na ni autorovy rozsáhlejší práce z okruhu tzv. vyššího populáru: Kouzelné smyčce, Bolero, Elegie, Legenda, Pražské plesy, Nokturno, Na čtyřech strunách, Vosí hnízdo, Slastné chvíle aj.

A teď nastává i chvíle pro klíčové otázky. Čím se Alfons Jindra trvale zapsal do historie naší populární hudby? Co vlastně způsobilo popularitu jeho písní? A které rysy Jindrovy tvorby možno vymezit jako zvlášť typické?

Hlavním poznávacím znakem Jindrova skladatelství bezpochyby zůstává silná a svěží melodická invence. Tohohle svého daru autor ovšem využívá velmi cílevědomě. Nezapíraje své původní muzikantské povolání a zároveň i příslušnost ke swingové generaci, vychází nikoli z běžné popěvkové (vokální) melodiky, ale většinu svých písní cítí instrumentálně: jako by je psal pro sólový nástroj. Neobvyklými a často i intonačně choulostivými intervalovými skoky byly Jindrovy slowfoxy pro lidský hlas samozřejmě značně náročné. Ale nejen to., Jejich nekonvenčnost ve srovnání s běžnou šlágrovou produkcí tkví i v méně obvyklém formálním uspořádání (časté širokodeché, klenuté periody 2 x 16 taktů; u malé písňové formy 4x8 taktů pak alespoň dotahování melodie až na samý konec osmitaktových frází a nadto i plné melodické rozvinutí třetího, v běžných písničkách obvykle šablonovitého osmitaktí) a stejně tak i v značně bohaté, opět především instrumentálně cítěné harmonizaci. Jindrovy skladby proto velmi dobře znějí v orchestrálním rouše, ba stylově citlivá aranžmá — s pravidelnou pulsací rytmického podkladu - tu skoro patří k nezbytným podmínkám jejich úspěchu. Jsou nejen písničkami pro pódiový přednes, ale byly vždy i písničkami tanečními. A protože skladatel měl štěstí ve volbě textařů, násobil se tu melodický účin ještě i intimním citovým poutem, které zpívané Jindrovy slowfoxy pomáhaly mladým dvojicím vytvářet při tanci. Skoro by se dalo říci, že tím co reprezentovaly Frimlovy lyrické písně na operetním jevišti, se Jindrovy skladby staly na tanečních parketech swingové éry, a v rozhlase a televizi ještě i daleko po ní. Snad dnes můžeme jen litovat, že se Alfons Jindra nepokusil svůj melodický fond uplatnit i v operetě či spíše v muzikálu. Kdo ví, zda by i zde Rudolf Friml nenašel svého důstojného následovníka . . .

V umění a především v populární hudbě odjakživa bývalo a bude mnoho povolaných, ale málo vyvolených. Skladatelovo skoro už čtyřicetileté úspěšné tvůrčí působení a hlavně výsledky, které prošly neúplatným sítem času, dávají tušit, že Alfons Jindra patří mezi ty druhé. Řada Jindrových věčně zelených melodií se trvale - byť třeba i anonymně - vepsala do paměti přinejmenším už dvou posluchačských generací.

A takto, podmíněna osobitými uměleckými kvalitami i dlouhodobým posluchačským ohlasem, také vešla do letopisů české populární hudby.

JOSEF KOTEK na obalu profilové desky Skladatel Alfons Jindra, kterou vydal Supraphon v roce 1978 MONO 1013 2266 H






Transpoziční tabulka
S T D S T D7
7b Fb Cb Gb Dbmi Abmi Eb7
6b Cb Gb Db Abmi Ebmi B7
5b Gb Db Ab Ebmi Bbmi F7
4b Db Ab Eb Bbmi Fmi C7
3b Ab Eb Bb Fmi Cmi G7
2b Eb Bb F Cmi Gmi D7
1b Bb F C Gmi Dmi A7
0 F C G Dmi Ami E7
1# C G D Ami Emi H7
2# G D A Emi Hmi F#7
3# D A E Hmi F#mi C#7
4# A E H F#mi C#mi G#7
5# E H F# C#mi G#mi D#7
6# H F# C# G#mi D#mi B7
7# F# C# G# D#mi Bmi F7

Tónika (T) je akord klidu. U dominanty (D) cítíme snahu stoupat vzhůru, je to akord vždy durový a proto není mezi molovými uveden. Subdominanta (S) je citlivý tón klesající. Přirozený sled akordů je T - S - D - T. Obrácený sled (T) - (D) - (S) - (T) je řídkou výjímkou. Následuje-li (S) po (D) zeslabuje u (D) napětí, aniž se uklidní.
Jednotlivé tóny se dají harmonizovat 2 funkcemi. Volíme proto takové pořadí, aby po (D) nenásledovalo (S).

Harmonizace melodie.

1) stanovíme závěr melodie. Nejčastěji bývá po (D) - (T). Méně často je (S) - (T). Vycítíme-li závěr uprostřed melodického členění, pak bývá (T) - (D), nebo (T) - (S).
2) vypíšeme značky, vyhýbáme se sledu (D) - (S).
3) kontrolujeme jednotlivé spoje, chybné opravíme, nebo volíme jinou harmonizaci.
4) není zpravidla vhodné má-li předešlý takt stejnou funkci jako následující.
Někdy se používá 2°. Bývá to molový akord (T) - (2°) - (D) - (T) říká se jí střídavá harmonie. Je to vlastně dominanta dominanty. Velmi dobře zastupuje subdominantu v kadenci.
Klamný spoj (T) - (D) - (6°). Místo očekávané tóniky přijde překvapivě (6°).
V praxi bývají hlavní akordy zastupovány vedlejšími (T) = 6°, (S) = 2°, nebo (S) = 6°. Vyjadřují tedy hlavní funkce, ale v oslabené míře. Kromě 2°, který je silnější než (S) vedlejší funkce přinášejí větší barevnou pestrost.
Doporučuji napřed harmonizovat melodii hlavními funkcemi a pak zpestřit a zlepšit harmonizaci vedlejšími funkcemi. Na příklad: (T) - (S) - (D) - (T), (T) - (S) - (6°) - (2°) -(T)

Mólová tónina.

Úprava je podobná. Nemá potřebu klamného spoje (6°).
V závěru skladby se užívá durové (D). (T) - (2°) - (3°) - (S) - (D) - (6°) - (7°) - (T).
Klamný spoj (D) - (6°) je stejný jako u dur (citlivý tón nahoru, ostatní dolů). Spoj (6°) - (D) je nový spoj a vyžaduje zvláštní opatrnosti.
Mólová tónina má molovou tóniku nedotčenou, ale dominantu a často i subdominantu si půjčuje ze stejné tóniny durové.
Akord na sedmém stupni se uplatňuje jako zmenšený septakord. V tónině C dur je to Adim.

Jiří Šolc: Tajemství akordových značek.


Klavírní akord kalkulačka

Snadné akordy

potřebujete napsat k písni akordy a nevíte jak na to. Stáhněte si freeware EasyChords.exe 1,5 Mb
Nainstaluje se jako modul přehrávače WinAmp. Spustíte nahrávku písničky a kliknete do kolečka vpravo až se objeví ikona kytary, pak kliknete na název písničky v Playlist editoru Select a song in the playlist editor. Při prvním přehrání se program píseň učí, při dalším přehrání již vykresluje akordy.


Nemůžete najít svoji píseň? Zkuste sem zadat slovo nebo dvě z hledaného textu.


Připomínky k textu, akordům, datům prosím, pošlete


Napište, prosím, připomínky do návštěvní knihy na titulní stránce


Stránka byla upravena programem Made with AceHTML 5 Pro. AceHTML 5.06.1 Pro.
WebPage created per programme  AceHTML 5.06.1 Pro.

Valid HTML 4.0 Transitional