(Nostalgia rogue songbook)
| |
Nostalgický čundr zpěvník (Nostalgia rogue songbook) |
|
| Písničky A - K | Písničky L - Ř | Písničky S - Ž |
Písničku složil Wabi Ryvola.
|
1) ||Zas žloutne ||zem a ||stromy svlíkaj' ||listí. ||Rána jsou ||kalný a ||slunce nezná ||stín. ||Blíží se ||den, ||kdy nejste si moc ||jistý. Až ||vlak zahou||ká, že ||neodjedete ||s ním. r) ||Odjíždím a za sebou mám babí ||léto. ||Odjíždím a barvy ||sbírám do ||očí, Odjíždím a vůbec nevím, ||k čemu je to. ||Odjíždím a nikdo se ||neotočí. Odjíždím a nemám ani ||zdání. Co je ||tam, kam supí ten můj ||vlak. Odjíždím a mám jediný ||přání. Vrátit ||se zas zpátky ||jak na jaře ||pták. 2) Vlak nečeká na slunce zimomřivý, šátek je bílej a holka nezná pláč, pár drsnejch slov a všechno je hned jiný, kouř z cigaret a je z tebe zase rváč. r) Odjíždím... 3) Rok chodí sám jak barvy v kalendáři, má noci chladný a sem tam bílej den, jak starej strom nosí počasí v tváři, léto je pryč a jaro je za rohem. r) Odjíždím... |
Ami Dmi G7 C Dmi Ami H7 E7 Ami Dmi G7 C Dmi Ami E7 A A D E E7 A D E A D E A D E A Ami |
S tou myšlenkou jsem koketoval asi šest let. K Wabimu Ryvolovi mám nesmírně blízko, protože jsme spolu hrávali. Objevil jsem ho už jako kluk, když jsem se svým tátou jezdil na různé folkové a trampské akce, na všechny ty potlachy a vandry. Všude se hrávaly jeho písničky. Propadl jsem mu ve svých třinácti letech, hrál tenkrát s Hoboes. V podstatě by se dalo říct, že kapela Kamelot přijala své stavební kameny od nich. Já měl ovšem v posledních letech pocit, že se na Wabiho Ryvolu trochu zapomíná. Proto ta deska vznikla.
Je to tak. Hrál na kytaru Gibson, ale v roce 1979 mu ji v Brně na nádraží ukradli. Chtěl jsem pro nahrávání desky sehnat nějakou podobnou, protože zvuk toho nástroje byl pro jeho písničky dost klíčový. Zašel jsem za kamarádem, o kterém jsem věděl, že má v pokoji na zdi jako ozdobu starou gibsonku. Když jsem si nástroj prohlédl, poznal jsem, že je to ta na nádraží ukradená gibsonka. Kamarád mi pak řekl, že ji sehnal v jednom bazaru.
Já si dal tu práci, šel jsem do toho bazaru a podle kusých informací jsem se vydal po stopě té kytary. Dostal jsem se až k těm zlodějům, respektive k synovci jednoho z nich, protože ti původní zloději už zemřeli. Řekl mi, že kytara ležela asi pětadvacet let ve sklepě. On ji pak vzal a prodal do bazaru, odkud ji koupil můj kamarád. Díky tomu jsem všechny kytarové party na albu nahrál na originálního gibsona Wabiho Ryvoly.
Bavil jsem se s ním o tom, dokonce jsem s ním jako kytarista hrál několik koncertů. Písničky míval hotové za patnáct dvacet minut, někdy za hodinu. Dostal nápad, sedl a zahrál je. Byl to člověk, který si s textem příliš nehrál, nehledal perfektní rýmy. Psal syrově, a ta syrovost je z jeho písniček slyšet. Měl jasnou myšlenku, kterou do nich prostě vložil. Pro mě byl naprostý génius.
Na nic si nehrál. Opovrhoval slávou, a když ho třeba zvali do televize, nešel. Zemřel v devětapadesáti letech. Byl to klasický tramp, kterého zajímal osud jeho kamarádů. Svůj život prožil naplno. Myslím si také, že kdyby žil a viděl dnešní dobu, asi by z ní zešílel. Ve čtyřiadevadesátém roce tu ještě nějaké hodnoty byly. Teď už lidé nemají žádné. Dobře je to vidět například v hudbě.
