(Nostalgia rogue songbook)
| |
Nostalgický čundr zpěvník (Nostalgia rogue songbook) |
|
| Písničky A - K | Písničky L - Ř | Písničky S - Ž |
Píseň složil Radek Pastrňák, neopakovatelně zazpíval bluesman Josef Streichl v roce 1987, o deset let později nahrála píseň skupina Buty.
Pepa Streichl:
|
1) Až narubeš vagon uhla o revirni sobotě, potom možeš, synku, praviť, že si čuchnul k robotě, až vyfaraš po rekordu s rukama až na zem, až ze Špice odvezu tě policejnim vozem, tvoja fotka može viseť před Bezručem na plotě. 2) Až přelezeš nizke štoly se sbijakem na hřbetě, až sam oberštajger na gořalku pozve tě, až ti bude stejna středa tak jak neděla, až se zřekneš roby, děcek aji kostela, potom teprv možeš chodiť s nosem navrch po světě. 3) Až tě, synku, za patami z ničeho nic zavali, podivaš se na ten život, jak se řika, zpovzdali, vzpomeneš si, že jsi hraval rock'n'roll a jazz, poznaš, že jsi dopadnul jak zaběhnuty pes, a my jsme tu, abysme ti posledni blues zahrali. |
A A A6 A7 A6 A A6 A7 A6 E7 E E6 E7 E6 E A A A6 A7 A6 A A6 A7 A6 A A A6 A7 A6 A A6 A7 A6 E7 E E6 E7 E6 E A A A6 A7 A6 A A6 A7 A6 F#mi H7 D7 A A A6 A7 A6 A A6 A7 A6 E7 E E6 E7 E6 E A |
Hajcman blues
Buty:
E, Ami, F, D, C, G, C ||Až narubeš vagon ||uhla o revirní sobo||tě C G C potem, synku, možeš mluvit, že si čuchnul k robo||tě G ||Až vyfaraš po rekordu s rukami až po zem Ami ||až ze Špice odvezu ||tě policejnim vozem F D ||tvoja fotka može viset ||před Bezručem na plotě C G C Až přelezeš nizke ďury ze zbijakem na řbetě až sam oberštajger na gořalku pozve tě až ti bude stejna středa ta jak neděla až se zřekneš roby, děcek aji kostela potem deprem možeš chodiť s nosem navrch po světě Ami, F, Ami, F, Ami, F, D, C, G, C Až tě, synku, za patami z ničeho nic zavali podivaš se na ten život po našimu z povzdali spomeněš si, že si hraval rokenrol a jazz a všimněš si, kaj leži ten zakopany pes a my sme tu, abysme ti posledni blues zahrali ||,|| Zahrali|| ||, ||zahra||li,||, ||zahrali|| Es F C7 Es F C7 Es F C7 ||A my sme tu, abysme ti ||posledni blues zahra||li Es F C7 ||,|| Zahrali|| ||, ||zahra||li,||, ||zahrali|| Es F C7 Es F C7 Es F C7 ||A my sme tu, abysme ti ||posledni blues zahra||li Es F C7 ||Konec, ||konec, ||nikdy nebude konec Es F C7 ||Konec, ||konec, ||nikdy nebude konec Es F C7 ||Konec, ||konec, ||nikdy nebude konec Es F C7 ||Konec, ||konec, ||nikdy nebude konec Es F C7 .. konec, konec, konec.
Orlová - Tisíce let používal člověk pro dobývání rudy jen mlátek a želízko. Právě tyto dva nástroje jsou nejznámějším symbolem hornictví, který se objevuje například ve znacích měst a obcí.
"První trhací práce na světě střelným prachem se uskutečnily na Slovensku v roce 1626," řekl Stanislav Vopasek, ředitel Nadace Landek, která se stará o záchranu hornických památek, dokumentů a udržování historických tradic.
První oficiální těžba uhlí na Ostravsku začala v roce 1782. "Horníci měli tenkrát k dispozici jen ostrý oboustranný nebo jednostranný špičák, kilof," uvedl Vopasek. Mohutnost slojí tehdy nehrála žádnou roli, vše se totiž dělalo ručně. Odtěžení uhlí se provádělo pomocí beden, které odtahovali horníci k hlavním štolám, kde se materiál vysypával do povozů. "Havíři tenkrát používali dřevěná kolečka - tácky a malé vozíky. Velkou pomocí pak později byly koleje," řekl Vopasek. Uhlí se nosilo ručně v košíkách nebo v kožených pytlích a v bednách. Na povrch se uhlí dostalo v okovu pomocí rumpálu.
Do padesátých let předminulého století vytahovaly kožené vaky s uhlím koňské žentoury. „První parní stroj se objevil na šachtě v roce 1847," řekl Vopasek s tím, že ještě v roce 1928 byly v dolech na Ostravsku přes dvě stovky koní. „Trochu se zapomíná na údobí koní, které začalo v roce 1863."
Největší zlom v produktivitě práce nastal na začátku dvacátého století nástupem sbíjecích kladiv. „Největším vynálezem byly nátřasné žlaby českého inženýra Romana Riegera z dolu Hlubina," popsal technický pokrok Stanislav Vopasek. Vzduchový motor natřásal třeba stometrový plechový žlab, který posouval uhlí o deset centimetrů směrem k chodbě, kde padalo do vozíků. Ve stejném období se na dolech objevily první lokomotivy, které postupně nahradily koňskou sílu. „Kolem roku 1870 jezdilo ze všech dolů ze Slezské Ostravy denně až tisíc koní s povozy do Hrušová na centrální překladiště uhlí," upozornil na význam koní Vopasek.
V polovině minulého století hornictví zažilo další významný pokrok. Do dolů přišly první kombajny a pluhy. Jejich možnosti nemohly být plně využity v nízkých ostravských slojích.
Na obrázku vpravo je sovětský horník Alexej Stachanov (narozen *03-01-1906) se sbíječkou o které se zpívá nahoře v písni Hajcman blues.
Stachanov byl neuvěřitelně pracovitý horník, který v roce 1935 čtrnáctkrát překročil normu rubání uhlí. Za šichtu vyrubal ne sedm, ale 102 tun uhlí.
V prvních třech letech o Stachanovovi a jeho výkonu vyšlo podle odhadu na čtyři tisíce knih s celkovým nákladem 56 milionů kusů. To je zhruba tolik, kolik se dnes prodá po světě každého dílu Harryho Pottera.
Historici už dnes dobře vědí, že celý ten humbuk kolem jeho údajného rekordu i rekordů dalších byl dobře zinscenovaným propagandistickým divadlem, které mělo povzbudit sovětské dělníky a rolníky.
Jak už to u podobných postav bývá, Stachanov nedopadl dobře. Několik let po svém "rekordu" začal stoupat stranickou hierarchií a skončil v Moskvě. Již nebyl hrdinou, s čímž se podle dobových svědectví nebyl schopen příliš vyrovnat. Začal pít, hodně pít.
Stachanov zemřel v roce 1977 jako zlomený a zapomenutý člověk.
