(Nostalgia rogue songbook)
| |
Nostalgický čundr zpěvník (Nostalgia rogue songbook) |
|
| Písničky A - K | Písničky L - Ř | Písničky S - Ž |
Hudba, text a zpěv Wabi Ryvola v roce 1979.
|
|| 1. ||Můj život je hned plný nesnází, ||na jaře když duben přichází, ||já vracím se do poválečnejch let, kdy ||vycházel náš starý dobrý Vpřed, já ||žlutý kvítek na klopu si dám a ||píseň Vontů tiše zabroukám, do ||Stínadel se šerem ||vypravím,|| snad ||potkám cestou Losnu, co já ||vím. 2. Dunivá Kateřina burácí a Široko má dávno po práci, jen já se vracím Myší pastí sám, nevím, co s ježkem v kleci dělat mám. Bohouš, Dlouhé Bidlo, Štětináč, pan Fišer pustil z okna květináč, Jan Tleskač, Jiří Rymáň a tak dál, pan Foglar tohle nikdy nenapsal. 3. To Rychlé šípy sami byli v nás a žlutý kvítek symbolem byl krás, co nemůže nám nikdy nikdo vzít, kdo kopal studnu, aby druhej moh pít. Snad jednou až se jaro navrátí, můj život píseň Vontů obrátí, já svobodný a čistý půjdu dál a směšný bude ten, kdo se mi smál. 4. Tak Mirek Dušín s Červenáčkem jdou a Jindra Hojer s Jarkou Metelkou, za nima Rychlonožka s Bublinou, naší krásnou chlapeckou krajinou. ||Duj, ||duj, ||duj, fujaro vítě||zná. |
H7 Emi A C Emi G Ami D D4sus D Emi H7 G D C Emi |
Vyšlo na též MG kazetě: Wabi Ryvola Můj názor na věc
Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=l0GW0xt85Dk
S tou myšlenkou jsem koketoval asi šest let. K Wabimu Ryvolovi mám nesmírně blízko, protože jsme spolu hrávali. Objevil jsem ho už jako kluk, když jsem se svým tátou jezdil na různé folkové a trampské akce, na všechny ty potlachy a vandry. Všude se hrávaly jeho písničky. Propadl jsem mu ve svých třinácti letech, hrál tenkrát s Hoboes. V podstatě by se dalo říct, že kapela Kamelot přijala své stavební kameny od nich. Já měl ovšem v posledních letech pocit, že se na Wabiho Ryvolu trochu zapomíná. Proto ta deska vznikla.
Je to tak. Hrál na kytaru Gibson, ale v roce 1979 mu ji v Brně na nádraží ukradli. Chtěl jsem pro nahrávání desky sehnat nějakou podobnou, protože zvuk toho nástroje byl pro jeho písničky dost klíčový. Zašel jsem za kamarádem, o kterém jsem věděl, že má v pokoji na zdi jako ozdobu starou gibsonku. Když jsem si nástroj prohlédl, poznal jsem, že je to ta na nádraží ukradená gibsonka. Kamarád mi pak řekl, že ji sehnal v jednom bazaru.
Já si dal tu práci, šel jsem do toho bazaru a podle kusých informací jsem se vydal po stopě té kytary. Dostal jsem se až k těm zlodějům, respektive k synovci jednoho z nich, protože ti původní zloději už zemřeli. Řekl mi, že kytara ležela asi pětadvacet let ve sklepě. On ji pak vzal a prodal do bazaru, odkud ji koupil můj kamarád. Díky tomu jsem všechny kytarové party na albu nahrál na originálního gibsona Wabiho Ryvoly.
Bavil jsem se s ním o tom, dokonce jsem s ním jako kytarista hrál několik koncertů. Písničky míval hotové za patnáct dvacet minut, někdy za hodinu. Dostal nápad, sedl a zahrál je. Byl to člověk, který si s textem příliš nehrál, nehledal perfektní rýmy. Psal syrově, a ta syrovost je z jeho písniček slyšet. Měl jasnou myšlenku, kterou do nich prostě vložil. Pro mě byl naprostý génius.
Na nic si nehrál. Opovrhoval slávou, a když ho třeba zvali do televize, nešel. Zemřel v devětapadesáti letech. Byl to klasický tramp, kterého zajímal osud jeho kamarádů. Svůj život prožil naplno. Myslím si také, že kdyby žil a viděl dnešní dobu, asi by z ní zešílel. Ve čtyřiadevadesátém roce tu ještě nějaké hodnoty byly. Teď už lidé nemají žádné. Dobře je to vidět například v hudbě.
