obrazek Josefa Šimka  Nostalgický čundr zpěvník
(Nostalgia rogue songbook)
obrazek
Písničky A - K       |       Písničky L - Ř       |       Písničky S - Ž


Autor hudby Jarda Mottl.


Koníčku můj bílý 573*

   
1.
||Sbohem děvče, nashledanou, ||musím odejít,
||trubky hlas ||už volá ||nás,||
||s koníčkem teď odjedeme ||do pole se bít,
||snad se brzo vrátí zas,
||kdo ví co už zítra ||stane se,
||kam nás osud zane||se.
R:
||Koníčku můj bílý, ||k dívence mě nes,
||na malou jen chvíli ||chci ||být ||u ní ||dnes,
||zítra budem sami, ||pod hvězdami spát,
ty jsi ||koníčku můj věrný ||ka||ma||rád.
2.
Kdyby ti snad z kamarádů přišel někdo říct,
že jsem kdesi v boji pad,
že mě viděl s koníčkem mým do pole se brát,
že nás viděl umírat,
vzpomeň si dívko maličká,
na bílého koníčka, koníčka.
R:
Koníčku můj bílý, k dívence mě nes,
za malou jen chvíli chci být u ní dnes,
zítra budem sami, tak sami, pod hvězdami stát,
tys koníčku bílý můj věrný kamarád.
     

C F
G G7 C G7
C F
G
F C
G G7

C D7
G C F C G7
C D7
C D7 G7 C

Vyšlo též na desce Duo Červánek v nakladatelství Multisonic 31 0009-1
Noty a akordy vyšly ve sborníku Trampská romance 6 (Písničky do kapsy 50)

Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=FsuUH8C1Aeo

Romantika života je sůl
nad mládím se nesmí lámat hůl ...

Živým podhoubím budoucí ZTRACENKY byli „Divočáci" z TÁBORA RVAVÝCH, k nimž se po skončení první světové války přidala parta „Žofinských zelenáčů". Vpadla tam jako stádo splašených slonů. Volný způsob života sváděl nevycválané mustangy k bujnostem, jakými se vyžívá každé mládí, ale kouzlo táborových ohňů spolu s bezděčným poznáváním tajuplné přírody a pochopení, jak hluboký význam má slovo kamarád, jejich bouřliváctví natolik usměrnilo, že se z nich nakonec stali řádní a poctiví chlapi. Byl to útěk z příboje maloměšťáctví. Byl to dřímající atavismus, který se v těchto válkou podvyživených synech vzdoru zvolna probouzel. Od těch časů došlo k mnoha převratným změnám — ale život jde dál. Pookupační pseudohistorik posuzoval tramping jako přežitek. Ukázalo se však, že „Divočáci" z TÁBORA ŘVAVÝCH mají i v současné době horlivé následovníky. Radování na šesti strunách pokračuje ...

Účastník celého dění Jarka Mottl

Jarka Mottl byl už tenkrát přitom, když se na levém břehu bývalých Svatojánských proudů zrodila první trampská osada ZTRACENÁ NADĚJE — dnešní legendami opředená ZTRACENKA. Tady to Jarka, posedlý od klukovských let veršováním, dotáhl na prvního trampského písničkáře. Zprvu obléká cizí šlágry romantickými náměty, ale záhy už textuje vlastní melodie v domnění, že zůstanou jen pro osadní vyžití. Avšak za pár let už soubor Ztracenkářů, i když nechtěně, zpívá ,,mottlovky" i na veřejných kolbištích. Na sklonku dvacátých let účinkuje ,,Mottlova parta" v OSVOBOZENÉM DIVADLE. Pod otcovským vedením Artura Longena rozšiřuje svojí činnost i na film a hudební divadlo. Jarka napsal — většinou s Karlem Melíškem — 26 operet, ve více než padesáti filmech zpívali jeho texty, na přibližně třiceti filmech se podepsal jako scénárista a dílem i jako autor námětu. V kartotéce Ochranného svazu autorského, jehož členem je od roku 1929 (v sedmdesátých létech byl jmenován čestným členem OSA), má nahlášeno 800 titulů. A tak náš Jarda — původně vyučený kuchařem — dnes jako úspěšný autor překročil ve zdraví osmdesátku. To je asi tak ve zkratce vše. Ostatní Vám už řeknou jeho písničky.

Mirek Červenka

Jak jsme se stali duem, resp. triem Červánek

V roce 1940 jsme založili trampskou osadu a s tím stejnojmenný sbor Červánek. Jako pěvecká čtyřka jsme zpívali za doprovodu jedné kytary dlouhá léta. To vůbec tak bývalo, že na osadách v partách všichni zpívali třeba při doprovodu jediné kytary, ale hlavně vícehlasně. Slavná osada Fort Adamson v čele s písničkářem Emanem Prkno zv. Sally, zahajovala své potlachy nebo posezení každou sobotu v hospodě na Boubové poblíž Bubovic s mandolínovým banjem, na které Sally hrál a stačilo to. Bohužel dnes je takový zvyk, že všichni na něco hrajou a zpívá jeden. To vídáme na písničkových trampských festivalech. Je to škoda, jak je to krásné, když parta zpívá zvláště u ohně vícehlasně. Snažili jsme se o to již od mládí, ze začátku podle sluchu, později pak podle not ze čtyřhlasé úpravy. Nebylo to nic neobvyklého, už ve škole v hodině zpěvu nás učitelé učili takto zpívat národní písničky vícehlasně. Mělo to a má veliký význam pro lidské vztahy. Sbližuje to lidi a nás trampy zvlášť. Na každé naše setkání jsme se moc těšili a jízda ve vlaku na tramp, to byl zážitek. Zpívali jsme si cestou z nádraží na náš camp a v Dobřichovicích na nás čekal každou sobotu přednosta stanice, aby jsme mu zazpívali to co zpíval Vlasta Burian "Přednosta stanice" ten nekouká jen na šíny, přednosta stanice ten umí prohnat mašiny. Do našeho tábora, byl v Karlickem údolí, jsme za zpěvu dorazili a tam na skále proti Spálenému mlýnu jsme dlouho do noci seděli u ohně při těch nádherných trampských písniček. Byla okupace a často na nás přišli četníci, abychom oheň uhasili ale většinou poslouchali a odešli s tím, abychom to řádně uhasili. Měli jsme vůbec štěstí, že jsme ještě zažili čistou přírodu. Vodu na vaření jsme používali normálně z potoka a voda ze studánky nám chutnala jako nejlepší šampaňské. Jako kvarteto jsme s různými změnami členů zpívali až do roku 1980. Zpočátku nás vedl kamarád Vlasta Baťek zv. Brouk z osady Fort Adamson a pak od r. 1955 vynikající sbormistr Mirek Hroněk. V roce 1979 jsme dali dohromady původní kvarteto. Od Racků se vrátili Tonelli, Tantor a Gibson. Mirek Hroněk s toho měl ohromnou radost. Všichni jsme měli již zkušenosti a také každý již na něco hrál, takže jsme mohli naše čtyřhlasé zpívání obohatit o hraní na nástroje. Tonelli na mandolínu, Tantor na banjo, Gibson na svoji gibsonku t.j. doprovodnou kytaru a moje maličkost sólo kytaru. Mirek hned pro nás udělal aranže pro nástroje i čtyřhlasý vokál. Naštěstí mám na památku z této doby nahrávku staronového kvarteta na kazetě. Radovali jsme se z úspěchů, mělo to snad dobrou úroveň. Kam jsme přijeli měli kamarádi radost, hlavně že zpíváme klasiku. Chtělo to však vydržet. Bohužel v této sestavě jsme zpívali do podzimu r. 1980. Z nepochopitelných důvodů jsme takto zpívat nevydrželi.

Přišlo jaro 1981. Na osadě se zpívalo dál, ale zpívání na veřejnosti to vyžaduje práci. To znamená zkoušet, při nácviku dodržovat intonaci (každý zpívá něco jiného), hudební kázeň, frázování, nástupy a hlavně výraz každé písničky, aby tomu lidé věřili o čem vlastně zpíváme. A to je vůbec nejtěžší věc. Někteří z kvarteta pravděpodobně pro pokročilý věk se tomu už nechtěli věnovat. Zbyli jsme z Jirkou-Gibsonem sami dva, ale ze začátku jsme netušili co bude dál. Zanikne pro veřejnost Červánek? Měli jsme ještě dopředu nějaké závazky, vystupování pro kvarteto. Telefonoval mi Jindra Bílek, výborný organisátor potlachů, Ponyexpresu a p. a také potlachů na Běštíně pod Brdami. Prý, abychom zase přijeli. Na posledním potlachů měli kamarádi i obecenstvo velkou radost z vašich písniček, vždyť to díky vám byla "manifestace" za trampskou písničku. Odmítl jsem mu s tím, že už jako kvarteto nezpíváme, ale on na to, tak přijeďte sami dva, vždyť na to budete stačit. Říkal kluci, vždyť už mimo vás tu klasiku nikdo nezpívá. Tak jsme mu to slíbili. Vlastně netušíc jsme jeli jako Duo Červánek a jestli budeme takhle dál pokračovat to jsme opravdu nevěděli. Do Lhotky u Běštína do místního sálu jsme přijeli sami dva a měli jsme smíšené pocity. Sál byl plný, kamarádi seděli i v uličkách a účinkující nikde. My dva, kteří ani nevěděli co budou zpívat, jsme to měli vytrhnout. Naštěstí konferenciér tam už byl, moc hezky nás uvedl a prosil nás abychom byli na jevišti do té doby, než někdo přijde z dalších účinkujících. Obecenstvo bylo fantastické a zpívalo s námi. Vzpomínali jsme na písničky, ale naštěstí jich od ohňů známe dost a tak jsme tam hráli mezi nimi už asi hodinu, když jsme najednou zahlédli Jardu Štercla a tak jsme si oddechli. Ještě jsme se několikrát vraceli na pódium přidat a děkovat. Odjížděli jsme odtamtud s krásnými pocity. Jindra Bílek nám děkoval a povídal, kluci vždyť to bylo stejně bezva, jako ve čtyřech, zpívejte dál ve dvou, třeba jako Duo Červánek. A tak cestou domů jsme si slíbily, že tedy budeme zpívat ve dvou dál. Hned jsme šli za Mirkem Hronkem. Ten to přivítal a hned nám upravil repertoár pro dva mužské hlasy a dvě kytary. Zpívání a hraní v duetu je náročné. Každá chyba se na jevišti hned pozná. Práce to byla krásná a zkoušet u Mirka Hroňka, to byl vždy zážitek. Moc na něj vzpomínáme, uměl vše vysvětlit a pokaždé sám předvedl, jak to máme zpívat. Byl zároveň i vynikající korepetitor. Měl cit pro sborové zpívání a jeho úpravy zpíváme dodnes. Pokud něco umíme, tak jedině od něj. Bohužel nám odešel před 6 léty do věčných lovišť. Jeho úlohu převzal neméně dobrý muzikant akordeonista Josef Konšal zv. Bony. Ten s námi hraje na akordeon od r. 1960 (pokud mu to jeho zaměstnání dovolovalo). Takže vlastně někdy hrajeme jako Trio Červánek. Naše 3 elpíčko, které má vyjít v těchto dnech u fy. Multisonic, jsme nahráli s Bonym. Zpívání ve dvou má velkou výhodu. Snadno se domluvíme, jsme mobilní. Čím více členů kapely, tím více problémů. Vlastně bychom měli nárok odejít a přestat zpívat, ale copak to jde? Když po čase přijdeme ke kamarádům a oni nás hezky přijmou s tím, abychom klasické trampské písničky zpívali dál a že jsme už snad poslední, kteří je zpívají, copak mužem přestat? Pokud víme, sami teda nejsme. Klasiku zpívají i mladí, to jsme poznali a jsme moc řádí. Jsou tu prima osady jako Wampíři z Havířova, Modrá kotva u Stříbra, dokonce i Sedmikrásky ze Slovenska (mimo jiné zpívají česky naši klasiku), Senior club, Duo Maťáci, prostě tramping díky těmto písničkám nezahyne. Snad nám to naše počínání nedovolí stárnout a dokud si nás Velký Manitou k sobě nezavolá, pojedeme dál. Proto vám kamarádi a kamarádky předkládám tento zpěvník, aby se ty písničky nezapomněly.

Ahoj! Josef Kníže - Fífák!



Jarka Mottl Jarka Mottl






Připomínky k textu, akordům, datům prosím, pošlete

Stránka byla upravena programem  AceHTML 5.06.1 Pro
Zdrojový kód byl po dvaceti letech (2021) zkontrolován programem HTMLPad
website hit counter